O Tomášovi

O Tomášovi

Věřím, že všechno, co v životě zažíváme, má svůj význam. Každá situace a každý člověk nám něco přináší a my můžeme o něco víc poznávat sami sebe. Je pro mě důležité vnímat okolní svět jako odraz mého vnitřního nastavení a toho jak si v životě stojím. Někdy přijde lekce, která zkouší mou víru v sebe sama a je potřeba ustát svou pravdu a jindy je zase potřeba si přiznat, že si jen něco namlouvám a je třeba změny.

Jako dítě jsem nasál ze svého okolí a rodiny spoustu programů, pouček a pravidel. Začal jsem se začleňovat do společnosti a naučil jsem se hrát role syna, kamaráda, studenta i zaměstnance. Neměl jsem kapacitu se ptát, jestli život, který žiju, je opravdu ten můj. V období puberty ale přišly konflikty mého vnitřního světa a toho, co jsem se naučil a byl naučen. Začaly přicházet otázky a zkoumání. Jsem takhle spokojený? Proč cítím takovou prázdnotu? Postupně jsem rozkrýval a odděloval svou pravdu od pohledu a očekávání ostatních. V období studia na vysoké škole mi ale začalo docházet, že vlastně vůbec nevím, kdo jsem, co tady dělám, co chci a kam směřuju. Vznikaly rozpory v tom, jak se věci mají dělat a jak je potřebuji dělat já, kdo jsem a nejsem, kudy chci jít a kudy cesta nevede. Postupně jsem začal odhazovat věci, které mi neslouží, nacházet víru sám v sebe, prožívat svou sílu a objevovat své dary.

Jsem přesvědčen, že každý člověk může být šťastný a naplněný, ale mým životem prošlo mnoho lidí, kteří na to buď zapomněli, vzdali to, nebo neví jak. Já sám jsem se dlouho přesvědčoval, že takhle jsem přece šťastný a takhle mi to vyhovuje. Jenže někde hluboko jsem věděl, že to je jen maska. Až když jsem si přiznal, jak se cítím doopravdy, mohly přicházet situace, učitelé a věci v životě, které se mnou začaly třást a vést mě k pravdivosti. Cítím, že to je to, co mi doopravdy pomohlo a já se rozhodl to dávat dál. Rád si povídám s lidmi o jejich životě, štěstí a naplnění. Taky se rád lidí dotýkám, protože se mi zdá, že často zapomínáme na to, jak moc nám dotek chybí. Skrze dotek se dostáváme do pocitů a vracíme se sami k sobě. Cítím velkou vděčnost za každého člověka, který ode mě odchází s větším porozuměním sám sobě, s pocitem, že život je přeci jen v pořádku a s větší chutí do života. Pokud ucítíte volání, rád se s vámi setkám.